Bílé radovánky

Já si to současné počasí moc užívám. Už několik let jsem bílou zimu nezažila. Nelyžuji a v Praze to se sněhem nějak nefunguje. I když jsem zažila i zimu kdy se na Petříně jezdilo na snowboardech…

Letos je to ale jinak. Vycházky s Čertem v chumelenici a skvělé vyjížďky v lese. Ten, kdo mne sleduje na IG ví, že mám zase koňského parťáka Doda. Není můj, ale jezdím za ním pravidelně a jsem z něj nadšená. Je to krásný velký ryzák a pohodář. Hodně mi připomíná našeho prvního koně Chána.

Na IG dávám do stories kratičká videa z vyjížděk. Hodně lidí mi píše, že rádi jezdí se mnou, že si to užívají i takhle zprostředkovaně. Teď s tím sněhem padají i zmínky o Popelce 🙂

Rada bych vás uvedla trochu do reality. Je to krása a romantika. To nepopírám! Ale pokud nemáte ( jako já ) zimní jezdecké boty, když z koně sesedáte, máte pocit, že místo nohou máte nějaké skleněné tyčky. Když jste sklerotik ( jako já ) a nevezmete si rukavice, nezbyde vám než střídavě strkat koni ruce pod hřívu a snažit se ty zmrzlé prsty zahřát. No a pokud jste pako ( jako já ) a pořád něco točíte nebo fotíte, musíte dost často sesedat. Protože to vám upadne tu mobil, tu bič, tu ( výjimečně nezapomenuté ) rukavice .
Včera jsme se po lesní silnici vraceli domů. Sníh je tam uježděný od aut, která sváží dřevo. To není pro koně ideální povrch, koneckonců ani pro lidi, klouže to. Já se kochala zasněženým lesem, zahozené otěže. Z ničehonic Dodo vystřelil jak z parku a řítili jsme se po té kluzké silnici rychlostí blesku. Nechtějte vědět, co se člověku v tu chvíli honí hlavou… Téměř jsem ležela, rvala koně za hubu a na celý les hulákala “prrrrrrr”. Když jsme konečně zastavili a snažili se oba dva vzpamatovat, dojel nás pán v maličkém džípu. Se staženým okénkem a vytřeštěným výrazem se ptal, jestli jsme v pořádku, že měl hrozný strach. Já taky!
Jestli jste dočetli až sem, tak už víte, že i Popelka má někdy v kalhotách a že občas je lepší nemít na vyjížďce mobil v ruce 🙂

Haley Heynderickx · Max García Conover – Among horses – Little wind